Nedávno jsem oslavila svoje už 21 narozeniny. S každým dalším rokem mi přijde, že ten čas letí snad ječtě více a rychleji. Kde jsou ty doby, kdy jsem ještě byla teenager a nedočkavě očekávala příchod svých 18náctin. Většina lidí včetně mě očekávala nějakou výraznější změnu, ale nic takového obvykle nepřijde. Kromě plné odpovědnosti za sebe jste zkrátka jen zase o rok starší. A takhle je to i nadále. Dospěla jsem k tomu, že to není o čísle nebo narozeninách, ale o přístupu a pocitech. 18 let nedělá nikoho moudřejším, stejně tak jako 30 let starým. Vše je to především o tom jak a na kolik se cítíme, samozřejmě vše s mírou. Tím chci pouze říct, že věk by nás neměl příliš omezovat či zastavit v tom, co chceme. Ale dost už filozofických řečí - svoje narozeniny většinou slavím se svou rodinou a blízkými. Jinak tomu nebylo ani tentokrát, nechyběl ani upečený dort od mamky s kterým většinou den předem pomáhám. Už je to asi taková moje tradice. Následovalo posezení a dárečky. Letos jsem však oslavovala hned dvakrát a to i s přítelem na chalupě, který mi přichystal další dort a překvapení. Jelikož jsem letos snad poprvé nebyla moc naladěná na nějaké mé narozeniny, patří právě jemu díky, že mi zlepšil náladu. A já se tak mohla posunout do dalšího období v přítomnosti těch nejbližších.