Dobré odpoledne, dneska bude článěk trochu jiného typu, spíše k zamyšlení. Jelikož u nás v rodině jsme teď slavili dvoje narozeniny mamky a bratra, přičemž přijeli i příbuzní a všechno se to neslo v takové relativně příjemné atmosféře, začaly mi šrotovat myšlenky. Nevím jak to máte Vy, ale já ikdyž jsem tomu dříve nevěřila, tak čím jsem starší (je mi teprve dvacet a už mluvím jako stařenka :D) čas opravdu rychleji utíká a člověk začne myslet i na to, že lidi kolem něho nebudou věčně. Nedávno, když jsem se dívala na veškeré fotky a videa z dětsví, došlo mi až, že to skutečně letí rok za rokem, ale také to, že nestráneme pouze my, ale i naši blízící a především rodiče. Co si budeme povídat, jakmile začneme dospívat máme každý "svých starostí dost". S každým úsekem života totiž přichází nové okamžiky, příležitosti a zážitky. Může toho být tolik, že skoro až zapomínáme na ostatní kolem. Měli bychom ovšem stále myslet na to, kolik nám rodiče (nebo nejspíš většina z rodičů) obětovali jejich času, ať už když jsme něco potřebovali, byli jsme nemocní, měli strach nebo naopak s nimi chtěli sdílet svoje pocity či radost. Jednou to mohou být právě oni, kdo nás budou potřebovat. Do té doby si myslím, že bychom jim měli věnovat alespoň nějakou určitou část našeho volného času. Využívat momenty, které s nimi můžeme strávit v příjemné atmosféře. Když člověk dovrší dospělosti, začne si jejich hodnotu možná uvědomovat ještě o něco více a také to, že ani naše rodiče stejně jako my už nebudou o nic mladší. Každý mladý člověk začíná postupně žít svůj vlastní život, ale já jsem zastánce toho, že rodina u mě asi bude vždy jednou z těch nejhlavnějších věcí. Pokud něčeho jednou můžeme litovat, jsou to právě momenty, jenž jsme promarnili a čas, který jsme nevyužili. 

- - - 

Zastáváte podobný názor? Jak důležitá je pro Vás rodina?